Učitel ve výcviku, to jsem... a proč?

Protože skloubit rodinu, práci v provozu a kariéru pro mě bylo komplikované, rozhodla jsem se odejít do kanceláře. Stabilní příjem, 8 hodinová pracovní doba, víkendy a svátky volno a ještě dovolená, to pro mě byly hodnoty důležitější i přes silnou lásku ke gastronomii.

Rok se s rokem sešel a mě se čím dál více stýskalo, ale jak to spojit? Jak spojit lásku ke gastronomii, být užitečný, ale zároveň si zachovat volné víkendy, ale hlavně dělat práci, která mě baví?

Přišla příležitost usednout do sborovny mezi učitele střední odborné školy, ale protože mé vzdělání bylo nedostatečné, chtělo si počkat, počkat na druhou příležitost, která se naskytla za pár měsíců, ale i tak nebylo vyhráno. Kdo si vezme pod svá křídla člověka z oboru bez pedagogických zkušeností. Našla se škola v královském městě, která mi dala prostor vzdělávat budoucí generace nejenom servírek, kuchařů, baristek, barmanů a someliérů. A já se v tom našla.

Možná je to počáteční euforie, ale doufám, že mě to bude bavit tak jako práce v provozu. Vždy se najde někdo, kdo znehodnocuje Vaši práci, je jich víc, než si přejete, ale pak je tu pár jedinců, kteří se vrací, kteří chtějí, kteří se zajímají a pro ně svoji práci děláme.