Další člen Národního juniorského týmu je Filip Jarý . Na základce hrál hokej za Rytíře Kladno a postupem času vyměnil hokejový dres za rondon. Zažil svoji první kuchařskou olimpiádu (IKA) v Eufrutu už v roce 2016, další jej čeká už za necelý pů rok s celým týmem ve Stuttgartu.

Je mladý, pozitivní, ambiciózní a nikdy to nevzdává. Své místo si našel v kuchyni v restauraci Divinis u Zdeňka Polreicha.

Umíš si představit, že by sis vybral jinou školu? Proč ne třeba automechanika?

Tak to vůbec nevím. Mě bavilo vařit. Už ať to začlo v dětství s vykrajováním, přes základní recepty. Dříve mě bavilo i barmanství, ale sklouzlo to k tomu vaření 😊.

Takže u vaření se cítíš lépe?

Určitě 😊.

Jak vzpomínáš na školu?

Hodně v dobrým, měli jsme ve škole příjemnou skupinku lidí, s kterou jsme prošli celé čtyři roky. Praxe byli dobrý. Tím že sem měl zájem už na škole, mistři to viděli, že jsem chodil i na soutěže, a tak jsem dostával lepší praxe. Takže jsem začínal lepšími místy. Když vidí ten zájem, tak dávají i vetší možnost. Hlavně jsem na praxi prošel od závodky, přes hotel až do restaurace, to jsou takové tři základní střediska.

Ano, opravdu jsou to tři základní střediska, kterými by si studenti měli projít. Ty jsi mluvil i o soutěžích. Vypracoval si se do Juniorského národního kuchařského týmu, jak vzpomínáš na své soutěžní začátky, vzpomeneš si na svoji první soutěž?

Vzpomenu si určitě. To byl pohárek v Karlových Varech v Hotelu Pupp. Tam jsem byl třikrát. Poprvý to bylo takový, asi jako pro každýho. Nikdy jsem na soutěži nebyl, nevíte, s čím tam ty lidi jezdí, tak tam s něčím přijedete a zkusíte to. A zjistíte třeba, že jste o něco níže. Ale když jsem si třeba podruhé dal jsem fotky z předchozího roku a z druhého roku vedle sebe, těch jídel, tak jsem tam viděl ten posun za ten rok a to mě posunulo dál.

Takže tě ten první rok neodradil?

Určitě ne, i když jsem ke konci byl někde na konci. Ale bavilo mě to dál, chtěl jsem jít dál. Pak jsem se byl podíval na Gastro junior, byl jsem pomáhat. Pak byl druhý Pohárek, kde jsem viděl ten posun a pak už jsem jel na Gastro junior znovu, kde jsem byl už třetí 😊.

Tak to byl velký posun ..

Tam jsem poprvé potkal Vojtu (Vojta Petržela) a Pepu (Josef Stružník). My tři jsme vlastně stáli na bedně.

Je super, že jste se vlastně potkali všichni tři v jedné kuchyni 😊. A co ti všechno soutěže dávali, dávají?

Je to nadhled na ty trendy, každý sleduje něco, každý sleduje svého oblíbeného kuchaře, zkouší to a na soutěžích je tam víc lidí na jednom místě a člověk vidí, jak to každý dělá. Jak využívají suroviny, ten plaiting na talíře, dá se toho hodně okoukat.

Takže i rozhled?

Je to takový širší pohled na tu gastronomii. Snažíme se, každý den na té soutěži chceme dát to nejlepší, ten stres, který je i v práci.

To jsem se chtěla zeptat, zda to, co se naučíš na soutěž pak využíváš ve své práci?

Teď už úplně ne, to je spíš o konceptu restaurace. Divinis je italská restaurace.

Studenti vás, tím že jste v jejich věku jinak vnímají. Ten pohled je jiný, než když jim něco říká učitel , mistr…

Myslím, že by si z toho mohli studenti něco vzít. Při druhé soutěži už jsem si do toho moc kecat nenechal, měl jsem vlastní představu. Hlavně ta gastronomie se hodně rychle mění. Inspirace na sociálních sítích, v tomhle si myslím, že jsou ti mistři jinde. Že se tolik o nové trendy nezajímají.

Když bys měl shrnout co ti soutěže dávají, dávali? Myslíš, že je důležité účastnit se soutěží?

Podle mě ano, ta soutěže je nejbližší simulace práce, sice je to na chvíli, ale je tam preciznost, stres.

Byl jsi i na stáži v zahraničí, kde? A jak na ni vzpomínáš?

Vzpomínám na to hrozně rád. Skončil jsem školu o měsíc dřív a pak jsem odjížděl na stáž na Kanárské obědy, kde jsem byl na studené části. Chodil jsem na odpolední směny, tím, že to byl All inklusive, takže jsme připravovali saláty, mísy, prostě standart. Kdybych to měl brát podle tý kuchařský zkušenosti, tak to mi moc nedalo, ale co se týče jazyku tak to velmi. Tím, že jsme byli studenti z celého světa, asi 30 studentů z různých zemí.

Takže angličtina byla univerzální jazyk?

V kuchyni nikdo nemluvil anglicky, všichni jsme mluvili španělsky. Já jsem dva roku studoval španělštinu a když jsem tam přišel, tak jsem ze sebe něco vydal, ale na konci jsme si i dokázali pokec. Takže na jazyk super a na kuchařinu, asi si to vyzkoušet, nějaký life cooking, přípravu jídel před lidmi.

Chtěl bys ještě odcestovat někam na stáž?

Ano chtěl bych, někam po Evropě – Francie, Itálie, španělsku, to mě láká.

Kteří lidé tě nejvíce v oboru ovlivnili?

To je celkem těžký říct, protože jsem se dostal k oboru celkem sám. Doma to moc nechápali, kde se to ve mně bere. Ale asi jsou to různí šéfkuchaři, třeba přes sociální sítě, které jsem sledoval. Jsou kuchaři, kteří nevydávají recepty a někteří ano a pak jsem si ty recepci zkoušel.

Jak bys definoval práci v gastronomii? Co to pro tebe práce v gastronomii znamená?

Práce v gastronomii je na celý život. Je to dřina, je to každodenní dřina a člověk musí do práce přijít a nechat tam všechno i když musí přijít další den a zase tam nechat všechno. Ale zase je to celoživotní zdokonalovaní a posouvání se dál. Každým jídlo, co uvaří, cokoliv v tomto oboru člověk vyzkouší, tak by mu to mělo něco dát a pokud to tak není tak je něco špatně.

A otázka na závěr, co bys vzkázal budoucí gastro generaci?

Ať se nevzdávají, když jim něco nevyjde. Tahle práce je o zkoušení, testování. Mě víc věcí nevyšlo než vyšlo a přál bych každému, aby ten pocit, když něco dlouho zkouší a nevychází mu to a pak to vyjde, aby ten pocit zažil. Je to krásný pocit.