MagdaLéna Murínová

Proč jsi si vybrala gastronomii, jak vznikla tato myšlenka?

Jelikož mamka dělala cateringy, tak jsem měl ke kuchařině celkem blízko. Začalo mě to bavit, ale ani ne tak kuchařina jako spíš pečení. Když jsem měla podávat přihlášku na základce tak jsem měla celkem jasno a bylo mi jedno, jestli jdu na učňák nebo obor s maturitou.

Vzpomínáš na svá školní léta? Je to jen pár měsíců, co jsi se vyučila...

Co se týče party ve třídě, tak to nebylo úplně růžový, protože tam byli lidi, kteří to úplně nebavilo. Neměla jsem si, s kým úplně povídat, proto jsem ráda, že jsem v juniorech, protože jsou tady lidi, kteří jsou do oboru zapálení a kteří jsou rádi že to dělají. A co se týče učiva, tak je to hodně zastaralé. My v tréninkovém centru s JNT děláme úplně něco jiného, než to, co se učíme. To by se mohlo Taky změnit.

Na tebe má vliv mnoho kuchařů, sama sis prošla praxí. Umíš si představit, že bys pracovala se studenty odborných škol?

Určitě, protože jsem přemýšlela, že bych si i dodělala pedagogickou školu. Ne že bych začala hned, ale až budu starší, abych uměla se studenty pracovat. Teď od září mám vlastní kurzy v Národním zemědělském muzeu.

Vypracovala jsi se do Národního juniorského týmu, vzpomeneš si na své soutěžní začátky?

Poprvé to byly fakt nervy, protože jsem nebyla moc soutěživý typ, ale pak jsem se do toho fakt zažrala až tak, že jsem soutěživá. Na soutěže se učím úplně nové věci a hlavně experimentuji sama se svými možnostmi. Tím jsem se právě naučila nejvíc.

Takže takové překonávání vlastních hranic?

Ano přesně tak, ale je to i o lidech kolem sebe. Měla jsem úžasnou mistrovou, která mi pomáhala úplně ve všem.

A co ti soutěže dávají?

Určitě zkušenosti a kontakty, hlavně do práce. Když se někomu řekne, že jsem byla soutěžák, tak aspoň vidí, že mám zájem o cukrařinu. Že ji miluji a že se tomu chci věnovat. Časově je to celkem omezující, ale i tak je to super.

Myslíš si tedy ,že jsou zahraniční stáže důležité pro rozvoj?

Pokud to ten člověk chce dělat na nějaké úrovni, tak je to určitě základ.

Vidíš své kolegy během jejich práce, díky soutěžím máš možnost koukat i na jiné týmy jak pracují. Jak přistupuješ k praxi, myslíš, že je důležité, aby si studenti procházely různými provozovnami?

Myslím, že je to určitě důležité, protože během praxe ve škole jsem byla celé tři roky v hotelu, ale o prázdninách jsem měla brigády v různých cukrárnách. Byla jsem třeba u Lukáše Skály v jeho cukrárně, a to je úplně něco jiného než v hotelu. Teď jsem pracovala v bistru což je napůl velkovýrobna, ale na půl je to i cukrárna, která se věnuje opravdu tomu nejkvalitnějšímu.

A kteří lidé tě nejvíce ovlivnili?

Na začátku určitě paní mistrová a mamka . Mamka je do oboru zapálená stejně jako já, takže to mě posouvá na celé čáře a mistrová se soutěžemi. Tím jsme si byli blízké a taky moji kolegové, například Vlado (rozhovor s Vladim Ryasnyy), který mě naučil nespočet věcí.

Používáš sociální sítě, koho teď nejvíc sleduješ?

Tak například Cedrica Groleta, francouzský cukrář, který má svůj systém. A z České republiky to je celkem těžký říct. Ale třeba u nás v La Bottega máme cukráře Daniela Combiho , který sice není známý, ale je to celkem škoda, protože je opravdu šikovní a hlavně používá kvalitní suroviny. Vůbec se ničeho nebojí